Na konci ledna balím auto a odjíždím směr Tarifa. Sice do poslední chvíle nebylo jasný, jestli budu mít prostor na delší čas opustit republiku a jestli to bude Tarifa, ale všichni kolem mě dělali maximum a nakonec to vyšlo. Čekalo mě 7 týdnů testování, tréninku a závodění.

Po velice krátkém stěhování věcí z auta do bytu a 18h komatu v posteli (přeci jen 2900km sám za volantem už mi dává pořádně zabrat), nastal čas vybalit zbraně na příští sezónu a to Falcon 136, 114 a 99. Dost lidí se mě v poslední době ptá, proč už nejezdíme prkna kolem 120L,  jako to bývalo v minulosti. Je to proto, že od té doby se jednak závodí ve slabším větru, ale hlavně jsme vyvinuli prkno (myšleno F136), které jde do skluzu již ve 4m/s, ale zároveň s ním můžete závodit i ve větru kolem 10m/s. Standartně tedy jezdíme 136 s plachtama 9.0-8.4, 114 s plachtama 7.7-7.0 a 99 máme na 6.3-5.2.

Jelikož jsem měl možnost jezdit jednak na letošních prototypech, ale hlavně jsem byl v prosinci testovat už svoje nová prkna ve francouzkém Almanarre, nestál jsem na nich na Tarifě poprvé. Z toho důvodu odpadlo to osahávací kolo a mohl jsem se ihned věnovat testování nových flosen Chooper fins, které v současné době používám vedle značek Choco, iFins a “Z”. Letošní zima byla na Tarifě dost větrná. Týden před odjezdem jsem s hrůzou zjistil, že jsem největší plachtu vytáhl snad jenom 2x, zato velikosti 7.8 a 6.3 snad za celou dobu neuschly. Naštěstí jsem to v posledním týdnu všechno dohnal a nemusel se stresovat.


Jaké byly tedy poznatky? F136 je asi naše nejježděnější prkno, tudíž dá nejvíce práce všechno vyladit. Letošní model má jedno velké plus a jedno malé mínus. Pominu-li rychlost, která zůstává spolu s rychlým nástupem do skluzu špičkou, musím vyzdvihnout kontrolu nad prknem hlavně ve vlnách, v chopu a když je přeplachtěno. Samozřejmě ve všech těchto případech záleží na flosně, ale obecně řečeno při správné volbě vás z tý vody prostě nic neurve a to ani v případě, že nepatříte mezi těžké kalibry (myslím tím váhově). Z prkna do malého větru se tak stává mašina ideální do poryvového větru, který tady v Čechách tak milujeme. Tím malým mínusem je pak pro nás závodníky výjezd z halzy, který není úplně optimální co se týče rychlosti. To se dá ale samozřejmě v případě, že o tom víte, kompenzovat technikou obratu nebo jednodušše tím, že přijedete na bojku první, aby Vás nikdo nepřikryl.

F114 je jednodušše raketa to středního větru mezi 8-15m/s. Super kontrola, spolehlivě projíždí ve skluzu díry ve větru, je rychlý a halzy krájí jako z čítanky. Opravdu jsem u tohoto modelu s ničím nezápasil. Pokud hledáte menší prkno do silnějšího českého větru, pak je 114 ideální volba. Na tuhle desku můžete nasadit všechno od 8.4-6.3 a neuděláte chybu. Vše jsem vyzkoušel a vše je hezky jezditelný. Samozřejmě v případě 8.4 musíte brát v úvahu váhu celého “rigu” a v případě 6.3 mít na paměti to, že už prostě asi fouká a prkno bude mít tendenci chodit z vody.

No a nakonec F99. I tady jsem dostal dotazy, proč jezdíme jako nejmenší 99 a ne 89. Je to proto, že jediným opravdu větrným závodem je Fuerteventura, kde se jezdí 6.3 – 5.2. Jinak je to maximálně 7.0 a právě proto volíme 99. Zatímco ve velkém větru je tohle prkno díky svému shapu velice dobře ovladatelné a rychlé a jeho výtlak 99L není vůbec znát, je model 89 v kombinaci s plachtou 7.0 docela risk, protože v momentě kdy vítr trochu poleví nebo Vás někdo přikryje na halze, je to game over. Zvolíte-li tedy jako nejmenší velikost 89, možná vyděláte na Fuerte, ale zbytek závodů se budete modlit, aby foukalo buď málo a nebo zase opravdu hodně, ale hlavně nic mezi tím (což je častá varianta). F99 tedy zůstává naší raketou a na letošní Tarifě to bylo mé nejpoužívanější prkno.

Nekonec jsem se po několika letech dočkal i několika dnů solidních podmínek na wave a tak jsem pořadně potrápil nový Triwave 82. Trochu jsem se bál, jestli jsem všechno v průběhu těch slalomových zim nezapomněl, ale tohle prkno mi připomnělo jednak roky strávené v Cape Townu, ale hlavně to, proč je waveriding královnou všech disciplín. Myslím, že tenhle kousek zůstane už navždy v mém vlastnictví a postavím ho vedle prken, která jsem se rozhodl si ponechat.

To byla letošní Tarifa. Jako vždy skvělá příprava se skvělými lidmi člověk vlastně ani nechce zpátky domů.

Zdraví

Tománo