Už dlouhou dobu jsme přemýšleli zkusit o vánočních svátkách projet celý chorvatský pobřeží, a zjistit, jak to tam s možností pojezdu a podmínkama v prosinci opravdu je.

Letošní rok jsme konečně tento plán uskutečnili. Hned v neděli, den po Štědrém večeru, jsme vyrazili směr Istrie a přesunuli se do okolí Zadaru do Ninské laguny. Místní mělká zátoka s pískem skýtá výborné podmínky pro kitesurfing. Pohoří Velebitu na obzoru, které drží rozhraní studeného horského vzduchu a teplého mořského - zde se rodí známý silný vítr Bora, který nabírá na rychlosti padáním z horského masivu na mořskou hladinu.

První den jsme pojali jako cyklovýlet, a projeli na kolech místní okolí. Ranní teploty vzduchu kolem 7°C po vycházejícím slunci rychle lezou nahoru, až na slušných 16°C, bereme tedy kola a objíždíme celou zátoku i místní vesnice.
Druhý den je nahlášená Bora už od brzkých ranních hodin. Ráno je ale voda v laguně totál flat, bez jakéhokoli poryvu, wind nula. Na Velebitu se ale začínají tvořit mraky, které zadržují studený vzduch a je jen otázkou času kdy se to utrhne a začne foukat. Najednou během 10 minut se vítr rozbíhá a první prosincová kite session u moře může začít. Na vodě jsme jen se Štindlasem sami dva a užíváme parádní podmínky na flatu. Odpoledne vítr lehá a teplota vzduchu je na prosinec výborných 18°C ve stínu. Přesouváme se na ostrov Murter, kde užíváme odpoledního slunce a pěknou večeři v krásné zátoce v totálním klidu.
Po setmění sedáme do káry a jedeme kolem moře po staré „jadranské magistrále“ směr Makarská, kde nocujeme. Ve středu se přesouváme na další kite spot - ústí řeky Neretvy. Už od rána šlape Bora, která bohužel ochlazuje vzduch na 12°C. V údolí Neretvy jsou nekonečné sady mandarinek a jiných citrusů, všechny stromy obsypaný k prasknutí. Pokračujeme dál na Pelješac, kde nakonec zůstáváme ve vesničce Duba Pelješka - úplně na konci světa. Je tu slušná pláž s prostorem pro start kite, a Bora tu jede „side on shore“, tak není nebezpečí odfouknutí na otevřené moře. Voda je ale hodně rozbitá, jezdím wave board, twintip a nakonec zkouším i za silného windu foila, což ale není žádná zábava a v hrozným chopu to prostě nejde. Večer jdou teploty ještě dolů, bufík v autech jede nonstop až do rána.
Ve čtvrtek se přesouváme na známou Viganj, kde ikdyž teploty jsou kolem 10°C, slunce a závětří dělají své, za větrem to je v pohodě na mikinu. Odpoledne vyrážíme na kola a za slunečného počaasí projíždíme okolí Viganje.
V pátek užíváme slunečnýho počasí s úplně vymetenou oblohou bez mraků. Bohužel Bora jede od rána na plný výkon, na vodě to jde určitě v poryvech přes 20m/s, na wind od břehu by šel na vodu leda blázen. Odpoledne ale Bora lehá a otáčí se na správný směr, někdo zapíná na chvíli Mistrál. Na vodě jsme bohužel jen chvíli, wind slábne že i na foilu to prostě nejde. K večeru balíme a přesouváme se zpět do zimy v Čechách. Po příjezdu ráno domů, kdy teplota venku ukazuje mínus 10°C a Štindlasovi nestartuje baterka v autě se shodujeme, že příští týden rozhodně koupíme letenky opět asi do Keni, prostě chceme se pořádně ohřát . . .

Lukáš Vlk
(GA kiteboarding CZ Team)